Jestliže doufáte, že se zde dozvíte něco hodně exotického, budete možná zklamáni: zásady polského savoir vivre jsou velmi podobné jako v jiných evropských zemích. Při setkání s lidmi jim můžete podat ruku nebo prostě říct „Dzień dobry” nebo „Cześć” (více hovorové). Muž někdy může při prvním setkání políbit ženě ruku, ale je to spíše výjimečné. Polibek na ruku je častější u starších lidí, kteří si hodně potrpí na zdvořilost. Hodně lidí, zvláště kolegové z práce a příbuzní, si při setkání dávají polibek na tvář. Existují dvě „školy líbání na tvář” – buď dva nebo tři polibky. Někdy to může být zdroj nedorozumění, protože nevíte přesně, kdy přestat.

Co se týká dávání spropitného, ani zde není nic neobvyklého. Běžná částka, která se nechává v restauracích a v taxících se pohybuje kolem 10%.

Při používání veřejné dopravy je zde (podobně jako v Česku) jedna velmi důležitá zásada, kterou je třeba vzít na vědomí. Objeví-li se v autobusu nebo v tramvaji stará paní a není žádné volné místo, měl by někdo mladší (může to být muž i žena) uvolnit místo. Celá věc je velmi citlivá, protože si je nejprve třeba ověřit, jestli je žena “dostatečně stará”.

Starší generace a výjimečně i někteří staromódní mladí muži mohou dodržovat mnohé staré tradice a zvyky. Občas můžete vidět někoho, kdo pomáhá ženě z autobusu tím, že jí podá ruku, aby tak projevil svoji zdvořilost a úctu. Někteří ohleduplní řidiči otevírají ženám dveře auta. Staré pravidlo, které říká, že jde-li muž na procházku se ženou, pak by měl být po jejím pravém boku, bylo již téměř zapomenuto; udržuje se pouze při oficiálních setkáních a při svatbách.